Moje píseň pro Čechy

Románový životní příběh Američanky Anne Marie Kenny, která v divokých devadesátých letech našla v Praze svůj domov.
S doporučením osobností jako Marta Kubišová, Jáchym Topol, Martin Palouš a ilustrací Petra Síse na obálce.
Praha v devadesátých letech, mimořádné místo i doba. Studená válka skončila. Berlínská zeď padla. Země sovětského bloku včetně Československa právě získaly svobodu. Byla to opojná atmosféra s otevřenou budoucností. Zažívala ji i Anne Marie Kenny – zpěvačka s českými kořeny, která se tu dala na podnikání.
Její životní příběh si nezadá s románem – tragická rána v dětství, zpívání na Champs Élysées v jednadvaceti, umělecká kariéra v Paříži a Nice, koncert v Redutě na pozvání Václava Havla a následná podnikatelská dráha v Praze.
Čtenáři se po jejím boku setkají s pozoruhodnými lidmi – s otcem advokátem, o nějž přišla ve dvou letech, česko-americkou matkou, na níž zůstala výchova pěti dětí, s ekonomickým poradcem Françoise Mitterranda, díky němuž se jí otevřely obzory, s kardinálem, který za komunistů zpovídal při mytí výloh, se sekretářkou, jejíž dědeček skončil v jáchymovských lágrech, s fotografem, jehož rodiče se vzali v Terezíně, a v neposlední řadě i s jejím milovaným manželem, válečným hrdinou, a mnoha dalšími.
V dekádě po sametové revoluci tu autorka žila a pracovala mezi lidmi, kteří objevovali své místo v nové demokratické společnosti a vyrovnávali se s minulostí za totality – s minulostí, o níž málokdy mluvili. I ona za vnějším úspěchem tajila vnitřní zmatky. Teď bez obalu vypráví o tom, jak ji ničily neřesti a zachraňovaly hudba, um a láska. Jí i lidem kolem ní dávalo sílu jít dál Havlovo poselství, že má cenu budovat občanskou společnost, která je „lidská, mravní, duchovní a kulturní“.
Moje píseň pro Čechy je písní lásky, která vzdává hold duchu českého národa, příběhem osobní i společné cesty ke svobodě. Vzpomínkami zpívanými hlasem planoucí umělkyně.

Sdílet