Příběh mateřídoušky

Pěkná kniha, ale úplně to nebyla z těch, které by nešly odložit. Část je dle pravdy - poměry v pohraničí před a v průběhu 2. světové války, těžké počátky vzniku českých škol v polském pohraničí - ale příběh hlavní hrdinky je fikce.

Autorka proste pise skvele, ponorite se do stranek a pribeh se vam odviji pred ocima. Krasne, romanticke, tklive.

Nádherný příběh ❤️

Miriam mě opět dostala svým příběhem. Je neuvěřitelné, s jakou něhou, láskou a empatií dokáže psát a do příběhu dostat i tolik informací. Spoustu z nich jsem vůbec nevěděla. Válka nepřinesla nic dobrého, a to nejen lidem v pohraničí. Příběh za mě šlape na paty Příběhu slunečnice, která zůstává za mě TOP. Líbily se mi obě dějové linky a vzpomněla jsem si, jak jsem na louce jako malá vila věnečky z této nádherně voňavé bylinky. Velkým plusem je i bonusová kapitola a videa, která nás obci Horní Lomná, kde se příběhy odehrávají, provedou.

Normálně se nejčastěji pohybuji okolo romantiky a erotiky, ale občas stojí za to udělat lehkou změnu a já moc děkuju mojí úžasné kamarádce, že mi Mateřídoušku poslala. Nepřestává mě udivovat, jak šikovné tu v Česku máme autory. Tohle byla má první zkušenost s autorkou a zároveň i první "návštěva" Lomné. Ačkoliv Akvamarín se zde prý odehrává také. Bylo zajímavé sledovat historii obce, ačkoliv jsem ji do té doby vůbec neznala. Takové věci mě docela baví, jelikož v místě, kde žiju já, máme například několik zaniklých obcí. A také mě zajímalo jak tu žili lidé dřív. Teď však zpět k Mateřídoušce. Co si budeme, Anička (a tak trochu v jednu dobu i Mirek) mi kus příběhu lezla na nervy, ale o to lépe byl na konci znát její vývoj, takže už jen za to plus. Osobně mě víc zasáhla linka z minulosti s Věrou, kterou jsem si opravdu užívala. Navíc jsem se díky ní dozvěděla spoustu nových informací, jež by se ke mně pravděpodobně jinak nedostaly. A musím uznat, že mě to bavilo. Nevěděla jsem, že to dřív bylo někde mezi Poláky a Čechy takové. Jak těžké tehdy bylo děti učit v českých školách a natož ještě učitelkou - ženou! Ke konci už jsem neměla daleko k slzám. Bála jsem se, jak příběh Věry a její rodiny dopadne. Dobře či špatně? Jelikož v té době končila i 2 sv. v., mohlo to dopadnout opravdu jakkoliv. Já vám víc neřeknu, abyste si to mohli zjistit sami. Na závěr patří díky i autorce, protože nám touhle cestou zprostředkovává historii tak, že vás to bude bavit, budete chtít vědět víc. Je to mnohem lepší než nějaký suchý výklad ve škole. Jsem ráda, že v dnešní době už se tu máme úplně jinak. Určitě se podívám po Slunečnici a Akvamarínu, ale pokud autorka napíše další knihu, ať už z Lomné či odjinud, tak si ráda přečtu i tu.