Úděl Hvězdorozených

,,Mysl pozná, když potká jinou mysl, se kterou jí kdysi bylo dobře. Věřím, že tehdy se jejich Věčné sny prolnou. A že všichni blízcí...se nakonec jednoho dne opět shledají." Greyson zemře. Místo toho, aby to byl konec, je to teprve začátek. Probudí se totiž na neznámém místě, plném neznámých lidí. Lidí, kteří si říkají Hvězdorození. Žijí na místě připomínající ráj. Tento ráj jim ale nevybral Bůh, nýbrž vyspělá mimozemská inteligence. Greyson zjišťuje, že žádný ráj není bez poskvrny. Dokáží Hvězdorození zachránit svůj nový domov před zkázou? Když jsem si četla anotaci byla jsem nadšená. Při čtení jsem bohužel už takové nadšení necítila. Musím přiznat, že jsem autorovi dávala dlouho šanci. Říkala jsem si, že nejprve musí dobře představit svět, ve kterém se Greyson ocitl, a že si připravuje půdu pro úplně perfektní příběh. První akce jsme se tak dočkali až po 240 stranách! Posledních 60 stran se nese ve více akčním duchu a autor pro nás připravil i dost zajímavých odhalení. Vzhledem k tomu, že začátek je tak pomalý, mi konec naopak přišel hodně zrychlený, a až na sílu tlačený do akce. Postavy mi k srdci moc nepřirostly. Většinou jsem v nich viděla jen partu znuděných lidí, kteří pořádají párty, polštářové bitvy a kopají se do pr...nudou. Oceňuji autorovu představivost, jeho vymyšlená slova, fyzikální znalosti a filozofické otázky, které nám v průběhu příběhu klade. Tohle vše pozvedá knihu na vyšší úroveň. Bohužel si myslím, že kniha je chybně zařazena do YA a fantasy. Já osobně viděla hodně sci-fi. Navíc jsem mnohdy měla problém pochopit všechny autorovi plány a myšlenky. Bojím se, že děti a mladiství by byli ještě více zmateni. Upřímně v půlce knihy jsem to chtěla vzdát. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Konec není uzavřený. Co bude dál, to je ve hvězdách. Zajímavý nápad, ale provedení malinko pokulhává. Věřím, že se autor časem vypíše a další jeho knihy budou skvělé od začátku až do konce.

Vítám vás u dnešní recenze. Tentokráte se podíváme na knihu s názvem Úděl Hvězdorozených od Jana Yenkee Kaliny, za jejíž poskytnutí k recenzi a všeobecně skvělou spolupráci chci poděkovat samotnému autorovi a nakladatelství Pointa, které mi knihu zaslalo. Kniha je, po dlouhé době, jednodílná, ale doufám, že to tak nezůstane a kniha bude pokračovat. Přesto je tento příběh ve své podstatě uzavřený, takže nemusíte čekat na další díl, abyste se dozvěděli konec zápletky. Pojďme už ale na samotnou recenzi. Možná je to tím, co mi všichni říkají o nakladatelství Pointa, nebo tím, že mám prostě tendenci ty nejlepší knihy odkládat a očekávat od nich mnohem míň. Stalo se tedy totéž, co u série Azyl. Opět jsem si knihu nechala na někdy a četla spoustu jiných věcí. Po nějaké době jsem se do ní ale konečně pustila a musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapena. Anotace sice nic moc, ale obsah mnohem lepší. Pročítala jsem jednu jinou recenzi, kde autorka tvrdila, že jí přišlo až moc popisu na úkor akce. Já musím říct, že mi popisu nepřišlo moc, ale byl malinko složitý. Trošku jsem se ztrácela, jak vlastně některé věci fungují. Třeba drink v baru, který pocházel z nektaru. Je možné, že to v knize přece jen bylo, ale z nějakého důvodu mi to uniklo. Nicméně takovýchto částí a věcí jsem v knize objevila víc. No akce v příběhu dle mého vůbec nechyběla. Je jasné, že když se někam dostanu a zjišťuju o tom místě informace, nebudu hned zahlcena nějakou akcí. U spousty knih s pomalým nástupem akce mám problém, no zde to bylo naprosto přirozené. Cením také konec, kde Greyson pochopí, že nemůže umřít navždy a udělá proto něco, co by bez této výsady udělat nikdy nemohl. Pohled je vyprávěn vypravěčem, i když v některých chvílích sklouzává do pohledu jednotlivých postav, jednou Briana, párkrát Greysona. Osobně doufám, že bude další díl, protože bych se do světa rozděleného podle znamení chtěla vrátit. Doporučila bych tuto knihu? Ano, rozhodně ano. A komu? Všem, kteří mají rádi znamení, sci-fi, fantasy, YA, tuzemské autory, souhvězdí, přírodu, posmrtný život, akci, obětavost, dobrodružství, přátelství a odvahu.

Knížka, která mě na první pohled zaujala. Proto, když byla příležitost připojit se do štafety neváhala jsem. Děkuji @bookedbyblue za uspořádání. Měla jsem od knížky určitá očekávání, která se bohužel nenaplnila. Příběh byl vskutku zajímavý a velmi originální, určitě velké plus a pochvala pro autora. Mám ráda detailní popisy světa a jeho fungování, ale tady už toho bylo i na mě moc. Když se za 250 stran v knížce nic moc neodehraje, začínám být lehce nervózní a nudím se. Knížka totiž nakonec nebyla postavena vyloženě na akci a neuvěřitelných zvratech. Šlo hlavně o pocity postav, psychologii a přemýšlení nad životem. Ať už normálním nebo tím posmrtným. Až někde ve třičtvrtě knihy se konečně začalo něco dít a opět mě knížka bavila. Sice jsem si z toho vyloženě nesedla na zadek, ale bylo to dobré. Přiznám se však, že jsem si prvně myslela, že to ani nedočtu... Pak jsem si ale řekla, že když už jsem se do štafety přihlásila (mé úplně první), tak to zvládnu dočíst a udělat si vlastní názor na celou knihu a ne jen část. Jsem nakonec fakt ráda, byl to zajímavý čtenářský zážitek. Autor má můj velký obdiv, protože mít takovou fantazii a nevyužít toho by byla nesmírná škoda. Nebylo to sice dokonalé, ale určitě si kniha zaslouží vaši pozornost. I přesto, že kniha nebyla zrovna můj šálek kávy, si zaslouží 3. Jestli přemýšlíte o přečtení, určitě se do toho pusťte a vytvořte si, stejně jako já vlastní názor. Třeba vás kniha naprosto okouzlí!

Knížka se mi četla dobře. Je to rozhodně originální příběh. Doporučuji.

Opět zde máme knihu, u které bude těžké se vyhnout spoilerům... vezmu to hopem. :) Praya - místo, na kterém se odehrává 99 % děje. Čtenář si užije mnoho podrobných popisů a společně s Greysonem prozkoumá celý ostrov. Občas mi přišlo, že celkový popis fauny flóry byl na úkor děje (akce). Já si ono místo představuji jako šmoulí vesničku na Pandoře. Postavy - asi dost překvapím, ale nejlepší postavy jsou Soudružka a Arkie. Oblíbila jsem si je asi z toho důvodu, že jejich přítomnost přerušila popisy a přinesla akci. Musela jsem si zvyknout na způsob vyprávění. Na mě to bylo kapku chaotické. Kdybych si nevedla poznámky, tak bych se furt vracela. Když si odmyslím detailní popisy ekosystému, tak tu máme Filozofii Věčnosti - to je na delší povídání. Předurčená tria - super, ale proč v knize není “tabulka, abychom si sami mohli zkusit poskládat naše trio? :) Epilog mě utvrdil v mých domněnkách a já potřebuji další díl! Bude... že?