Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy." Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít.... Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda. Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher. Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám. Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje. I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén. Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala. Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie. Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐⭐/5

V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky. Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.

Tento román je o videohrách a o vztazích. Sam a Sadie milují hry, takže se jejich volný čas a práce točí jen kolem nich. V románu tak narazíte na spoustu kapitol, ve kterých řeší, co je třeba udělat, jaká ta hra je, jaké hry se jim líbí apod. Jelikož jde svět videoher mimo mě, tak mě některé pasáže moc nebavily. Co mě ale bavilo moc a co se mi opravdu líbilo, byly vztahy. Román je totiž o velkém přátelství, které zažívá vzestupy i pády. Je o touze po dokonalosti, o úspěchu, o sobectví, o zklamání, o lásce… V příběhu nechybí ani dramatická část, nechybí ani LGBT tematika a především nechybí smrt, která na rozdíl od videoher nejde restartovat. Román se dobře četl, příběh se mi zdál nepředvídatelný a ten závěr byl TOP.