Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy." Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít.... Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda. Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher. Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám. Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje. I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén. Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala. Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie. Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐⭐/5

V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky. Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.

Čtivost: 9/10 Originalita: 10/10 Příběh: 10/10 Postavy: 10/10 Spicy: x CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10 Žádnou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Není to romantická kniha, ale přece je o lásce. Lásce ke kamarádům, lásce k rodině, lásce k sebe samému, lásce k videohrám, lásce k práci… Rozhodla jsem se knize dát 10/10, i když tam jsou části, které se mi nelíbily. Ale je to o životě a ten není jen o hezkých věcech, takže prostě tu desítku dát musím. Po jednom zvratu jsem chtěla knihou mrštit o stěnu a už se k ní nikdy nevrátit. Ale ne proto, že by byla špatná, ale proto, že mě to tak zabolelo a bála jsem se, že se tak skvělá kniha změní v jedno klišé. Nestalo se tak… Konec jsem proslzela a vím, že nad knihou budu chvíli ještě přemýšlet. Komplexnost a uvěřitelnost postav byla napsaná mistrně. Což však neznamená, že jsem se Sadie a Samem vždy souhlasila a souzněla. Někdy mě svým chováním fakt vytáčeli a párkrát mě mrzelo, jakým směrem se jejich vztah posouvá. V určitých částech bylo bolestné si číst o tom, jak málo stačí k rozvrácení kamarádství. Ale jakého kamaráda do života fakt chcete, tak je Marx… Víc k postavám není důvod psát, to si prostě musíte přečíst. Jediné, co bych malinko vytkla je délka, někdy té omáčky kolem bylo na mě moc. A tím se dostávám k psané formě. Chvíli mi trvalo se do příběhu dostat. Hodně se skáče z přítomnosti do minulosti, od jedné postavy k druhé, ale jako celek to vlastně dává hrozně smysl a jsem ráda, že to takto bylo napsané. Na druhou stranu věřím, že to nebude úplně pro každého. Ano, doporučuju tuto knihu! Nemyslím si, že je must-read, ale stejně ve mě zanechala něco, co se těžko popisuje… takže jo, přečtěte si ji!

Název se může zdát příliš dlouhý, přitom jen vyjadřuje podstatu knihy. V té čteme o dvou přátelích Samovi a Sadie, které spojují videohra, a o tom, jak to mezi nimi bylo v průběhu let. O jejich dětství, studiu, práci, o lidech, které potkali, o partnerech, které milovali, o hrách, které tvořili a hráli… Někdo by tuto knihu mohl považovat za zdlouhavou a pomalou, ale mně to tempo vyhovovalo. Bylo to čtivé a skvěle napsané, ale chtělo to svůj čas. Je neuvěřitelné, jak moc je tento příběh realistický. Ukazuje jak dobré, tak špatné stránky nejen přátelství. V jedné knize je zahrnuto tolik různých témat, což je obdivuhodné. Kromě již dříve zmiňovaného přátelství se jedná třeba o všechna pro a proti slávy a herního průmyslu, nemocniční prostředí, psychické problémy, smrt, LGBT komunitu a mnoho dalších. Ačkoliv se kniha dotýká všech těchto témat, její čtení pro mě bylo zvláštně uklidňující. Možná to bylo právě tím, že svět v této knize (stejně jako ten skutečný) nebyl růžový ani černobílý? Nevím. Prostě mi to sedlo. Je toho ještě hodně, co bych chtěla vypíchnout, ale neudělám to, ať vám taky zbyde něco jako překvapení. Doporučuji všem, kteří chtějí zažít všechny stránky přátelství. 5/5 ⭐

Tahle kniha mi dala pořádně zabrat, protože jsem se s ní trápila déle, než jsem si původně myslela. Přála jsem si ještě lepší a propracovanější Ready Player One: Hra začíná, ale to jsem nedostala a bohužel mě (ani jako milovníka téhle knihy) Zítra a zítra moc nezaujalo. Nesedl mi styl psaní a nezaujaly mě ani postavy. Chyběl mi důvod, proč bych měla ve čtení pokračovat. Neschylovalo se tu k žádnému napětí a nepřišlo mi, že by děj nějak vrcholil. Zkrátka jsme jen sledovali příběh Sadie a Sama, a když mi ani jeden z nich sympatický nebyl, ani mě nezajímalo, co se s nimi stane. Zítra a zítra je příběh o přátelství, jeho slunných i stinných stránkách, sledujeme cestu vzhůru, a o to větší pády, úspěchy i tragédie. Já tomu na chuť nepřišla, ale kniha sbírá neskutečné ohlasy, takže uvidíte, zda ji dáte šanci. Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace