Paní učitelka radí: Jak si užít a přežít vysokou školu

Co s sebou do batohu

Jako první věc doporučuji zápisník. Přestože vím, že spousta z vás nosí notebook, u psaní rukou jsou léty prověřené a prokázané pozitivní účinky na paměť. Co si zapíšete ručně, máte větší šanci si zapamatovat, a to za to určitě stojí. Já používala jeden velký spirálový blok (od značky Kanorg) na každou studijní větev, celkem tedy tři (pedagogika, čeština a dějepis) a psala jsem na stránky hned za sebou, jen jsem si vše vždy označila datem a zkratkou předmětu.

Mezi mé nejoblíbenější psací potřeby patřila (a stále patří) dvě kuličková pera – STABILO marathon a Pilot Acroball (není gumovací a mají ho i v jiných barvách). Většinou jsem s sebou nosila zároveň jeden barevný liner, ale o těch budu psát níže. Psací potřeby se hodí ukládat do pouzdra, i přestože jich není moc. Je pak jednodušší je vylovit z batohu.

Sluchátka byla nezbytností pro volné bloky mezi přednáškami, zvlášť když jsem v tomto mezičase chtěla číst povinnou literaturu či se učit.

Nesmím zapomenout na láhev na vodu a ideálně i krabičku na svačinu. Láhev jsem používala nerezovou, ale kdybych si vybírala dnes, volím skleněnou s obalem (viděla jsem třeba skvělou s motivy z Harryho Pottera), z níž podle mě chutná voda nejlépe.

Poslední věcí, kterou jsem musela mít vždy u sebe, byl diář. Díky němu jsem si zvládla „pamatovat” narozeniny kamarádů, termíny prezentací a testů i nějaké to rektorské volno. Už roky používám kombinaci google kalendáře v mobilu a papírového diáře od holek z Cup of Style. Ten používám každý rok už X let, maximálně mi vyhovuje a musím říct, že i designově jsou každý rok prostě krásné.

A Cup of Style Diář 2025

Čím vybavit pracovní prostor

Mým pracovním prostorem byl po dobu vysoké školy stůl v pokoji u rodičů, poté v ložnici v pronajatém bytě a někde mezitím i půlrok na koleji. Kde se stůl nacházel, bylo vlastně vedlejší, podstatné bylo, co je na něm:

• Notebook, tady už jsem ho využívala dost pravidelně, mimo jiné na vyhledávání elektronických zdrojů a tvorbu prací. A taky jsem studovala „za covidu”, takže se hodil i na on-line přednášky atd…
• Barevné linery a zvýrazňovače jsou základ pro jakékoli přehledné výpisky. Při práci s učebnicemi a odbornou literaturou se zase hodí lepíky a post-it papírky, jež můžou zároveň sloužit jako prostor pro to-do listy.
• Vždy jsem také měla štěstí na možnost umístění nástěnky, na které jsem měla připevněný rozvrh hodin, harmonogram akademického roku a měsíční kalendář s přehledem očekávaných událostí. Kdybych takovou možnost neměla, vystačila bych si nejspíš s diářem a nedatovanou plánovací podložkou.

Pokud bych mohla udělat něco jinak, určitě bych si už v době studií vedla čtenářský deník. Existuje tolik pěkných možností, které by mě navíc zachránily od toho nekonečného vybavování si titulů. Češtinářům určitě doporučuju. Když máte ke státnicím přečíst 170 knih, hodí se vědět, co už jste četli a o čem to bylo. Pokud nejste fanoušky tištěných čtenářských deníků, doporučuji stáhnout si aplikaci KDčko, kde si můžete nejen evidovat přečtené knihy, ale vytvářet si i seznamy těch, které si chcete teprve přečíst.

Pro udržení pohody

Doma nebo na koleji s sebou určitě máte své oblíbené nádobí, co ovšem můžu s čistým srdcem doporučit, je pořízení nějaké fajnové termosky. Ať už láhev, nebo hrnek, na dlouhé a tmavé zimní měsíce, kterých strávíte na univerzitní půdě většinu, se určitě vyplatí. S hrnkem navíc můžete navštěvovat i svou oblíbenou kavárnu.

Další věcí, která mi pomáhala s duševní pohodou, byl čas s přáteli, pravidelný kontakt osobní či elektronický. Pokud se ovšem s přáteli nemůžete vidět každý den, určitě alespoň trochu pomůže pár vystavených fotek.

K zachování režimu a v pomyslném plánování času mi pak pomáhala aplikace Forest (nástroj zaměřený na podporu soustředění a produktivity. Její koncept je založen na principu „časového blokování", kdy si uživatel nastaví určitý časový interval, po který se chce plně soustředit na určitou činnost). Bez ní jsem měla tendence se i ve studijním čase často koukat do telefonu a nechávala jsem se strhnout.

Poslední věcí, kterou musím zmínit, je čtení. Já vím, psala jsem o tom, že jsem musela přičíst stovky knížek ke státnicím, navíc jsme měli na téměř každý týden načíst několik knih do seminářů, ale to není ono. Většinou se nejedná o čtení, které člověka vtáhne a zaujme. Moje doporučení tedy zní – pokud to jde, přečtěte si alespoň jednou za čas něco, co chcete a nemusíte. Nějaký mrazivý thriller nebo jednoduchou romaňťárnu, prostě něco, co vás potěší a profesory literatury přivede do mrákot. A když už čas na takovou knížku najdete, můžete pak při schůzce s přáteli využít i Knižní konverzační kartičky a herníček.

Knižní konverzační kartičky