As Long As the Lemon Trees Grow

Knížka vám sebere srdce a rozbije ho na milion kousků, ale i přes to budete příběh milovat. Hodnotím 10* z 5* Určitě to není čtení pro slabé povahy, protože už od prvních stránek na vás dýchne jeden velký smutek, tíha a hrůzy války v podobě hladovějících dětí, nevinných obětí po bombových útocích nebo zachraňování pacientů v nemocnici, kdy ne vždy se podaří pacienta zachránit. Já sama jsem měla od začátku slzy v očích a na konci byl potřeba i kapesníček. Kniha mě dokonale pohltila a chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne. Děj se odehrává během tzv. Arabského jara, o kterém jsem nevěděla žádné informace, tak jsem si je dohledala na internetu. Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Salama, studentka farmacie. Po roce musela ukončit studium a teď dělá dobrovolníka v nemocnici v Homsu. Tam se naučila vše, co je potřeba k záchraně pacientů. I ona se dříve stala součástí bombového útoku, při němž přišla o matku, což si dává za vinu. Bratra a otce jí odvedli a bratrovi slíbila, že se postará o jeho těhotnou ženu Laylu. Přes všechnu tuto přítěž Salama bojuje sama se sebou a svými démony v podobě imaginárního Khawfa. Ten jí našeptává, aby odjela ze země. Nakonec se rozhodne, že prchnou s Laylou do Evropy, jenže to není tak snadné, jak se může zdát. Další loď odplouvá až za měsíc a za tu dobu se toho může hodně stát... Potkává se s Kenanem, do kterého se zamiluje, ale on chce zůstat ve své zemi. Podaří se ho Salamě přemluvit, aby uprchli spolu, s Laylou a jeho sourozenci? Nejen na romantické lince poznáváme muslimskou komunitu, jejich odlišné zvyky a tradice. Postavy jsou hrdí na to, že jsou Syřané a svou vlast milují; pro svobodu jsou ochotni obětovat vše. Na konci je pořád naděje na lepší život.

Téhle knize jsem se snažila odolat, ale marně. Dokud rostou citronovníky slibovaly silný a emotivní příběh – a přesně to jsem dostala. Hlavní hrdinka Salama Kassab je osmnáctiletá dívka, která žije v Sýrii zmítané občanskou válkou. Místo bezstarostného života jí zůstaly jen vzpomínky na rodinu, sny, které se nikdy nenaplní, a těžká rozhodnutí. Každý den se snaží pomáhat raněným jako dobrovolnice v nemocnici, ale zároveň ví, že zůstat znamená riskovat život. Má odejít do bezpečí, nebo zůstat tam, kde ji nejvíc potřebují? Autorka skvěle zachycuje kontrasty války a naděje – ukazuje nejen hrůzy a bolest, ale i přátelství, lásku a odvahu, které v těžkých chvílích drží člověka nad vodou. Salama je neuvěřitelně silná, a přesto zranitelná postava, která vás okamžitě vtáhne do svého světa. Styl psaní je krásně poetický, melancholický a nutí přemýšlet nad tím, co je v životě opravdu důležité. Pokud hledáte silný, emotivní a nádherně napsaný příběh o odvaze a naději, Dokud rostou citronovníky rozhodně stojí za přečtení.

Myslím, že o Sýrii toho moc nevíme. Víme, že z ní utíkají lidé na vratkých loďkách a končí velmi často pohřbeni ve vlnách moře. Ale já osobně vlastně nic víc o Sýrii nevěděla. Zoulfa Katouh je kanadská spisovatelka se syrskými kořeny, která se rozhodla, že světu pomůže nahlédnout pod pokličku a ukáže svým čtenářům konkrétní příběhy syrských obyvatel. Jako hlavní hrdinku si vybrala osmnáctiletou Salamu, která se kvůli nedostatku lékařů v Sýrii, ze dne na den stala lékařkou, která dělá složité zákroky a operace. Zraněných jsou totiž spousty a není, kdo by je zachraňoval. Každý den doufá, že přežije směnu a vrátí se domů za svou těhotnou švagrovou Laylou. Salama před nějakou dobou utrpěla zranění hlavy a od té chvíle se jí zjevuje imaginární muž - Khawf, který na ni naléhá, aby spolu s Laylou Sýrii opustila a zachránila jim tak životy. Jenže pak Salama v nemocnici potká Kenana a ten ji na první pohled zaujme. Kenan se snaží šířit pomocí youtubových videí z demonstrací osvětu o tom, co se v Sýrii děje. Salama se snaží bojovat tím, že léčí zraněné. Co teď? Má si vybrat vlastní život a život své rodiny, nebo vyšší dobro a boj za svobodu Sýrie? Hrozné. Děsivé. Temné. Smutné. Srdcebolné. Příběh dvou mladých lidí, kteří mohli žít úplně jinak - studovat, zamilovat se, cestovat a těšit se z barev kolem sebe. Místo toho se utápí v šedi pochmurných, zoufalých a nejistých časů. Příběh je napsaný opravdu barvitě, ač většinou je barva jen rudá jako krev. Ale pak do příběhu začnou probleskovat odstíny zelené z Kenanových očí Jsem moc ráda, že jsem si tenhle příběh mohla přečíst. Že vím o hrozných osudech, které spousty a spousty lidí v Sýrii potkaly. Autorka má zajímavý styl a její vyprávění mě vtáhlo, ale po chvíli se začalo trochu vléct a točit v kruhu. Po dočtení si říkám, že kniha klidně mohla být kratší. Také se cítím jako kámen, ale ne, nebrečela jsem. Asi mi to nezabrnkalo na tu správnou strunu, těžko říct.‍♀️ Je to ale důležitý příběh a je moc dobře, že byl napsán