Odvrácená strana mysli

"Lidem, se kterými pracuji, říkám raději klienti. Může to znít příliš politicky korektně, jako bych byla spíš manikérka než forenzní psycholožka....Nedá se přehlednout, že většina mých klientů jsou muži, ale příležitostně jde i o ženy. Pracuji jak s oběťmi, tak s pachateli. Často se ukáže, že moji klienti byli v určitém okamžiku svého života obojím." Anglická forenzní psycholožka s letitými zkušenostmi nám přibližuje, s čím vším se ve své kariéře setkala. Sexuální násilí, vraždy, pokusy o sebevraždu. Vystřídala různé pracovní pozice na různých místech. Ať už se jednalo o mužské či ženské vězení, nebo vězeňskou nemocnici. Všude našla případ, který ji opravdu zaujal, a o který se nyní podělila i s námi čtenáři. Líbilo se mi, že se toho autorka "nebojí", a ačkoliv změnila jména osob či názvy zařízení, troufla si poukázat na chybný přístup těchto zařízení. Jak je možné, že pachatele sexuálních zločinů dozoruje někdo, kdo je také páchá? A proč žena, která zabije, vyvázne bez trestu? Proč se vězeň snaží o sebevraždu a pacient nechce přijmout svou diagnózu schizofrenie? Musím říci, že díky této knize se teď na spoustu věcí dívám jinak. V určitých pasážích jsem poznala totiž přístup přihlížejících, který mi bohužel není úplně cizí. Lidé jsou masírováni médii a ověřenými postupy v brožurách, až zapomenou na lidský přístup a na to, že všechno na světě není jen černobílé. A spousta zločinů má bohužel svůj spouštěč někde jinde, nebo v někom jiném. 🥺 U autorky se mi také líbilo, že pokud někde odkazovala na výzkum či statistiku, na konci knihy je větička, o který výzkum se přesně jedná. Člověk si tak může informace jednoduše ověřit. Co se mi naopak úplně nelíbilo, bylo občasné přeskakování. Jsme v případu z roku 2003, pak jsme u případu, ve které figuruje přímo autorka, a další kapitola je případ z roku 1999. 🤷‍♀️ Ovšem když čtete pozorně, neztratíte se.

Spíše profesní životopis.