Pád domu Usherů a jiné povídky

Ponořit se do ní je trochu jako vyrazit na dokonalý večírek ve strašidelném domě, ze kterého nikdo neodchází dřív (a možná vůbec). Poeův talent probudit ve vás dojem, že se procházíte stinnými chodbami (příběhy), i když jen sedíte u latté nebo čaje, je skoro hmatatelný. Připravte se na střídání poloh od „Moment, cože?!“ po „Dobře, tohle jsem asi neměl číst před spaním“. Doporučuji všem, kdo mají rádi nejlepší klasiku, knihy s příměsí existenciálního strachu anebo domy, které berou úpadek rodiny až příliš doslova. Poeova vynikající próza spřádá mrazivý příběh plný psychického teroru a rozkladu. Nejen prostředí na čtenáře vrhá kouzlo blížící se zkázy. Autorovo dílo zůstává díky svým obrazům a děsivé atmosféře nadčasovou klasikou, která stále uchvacuje a zneklidňuje. Vezměte si baterku, bude to ponurá noc. Jo, a navíc je ta knížka ďábelsky pěkně udělaná! Už se těším na další dva díly sbírkové trilogie.

Hororové

Edgar Allan Poe patří již od základní školy mezi moje oblíbené klasiky. V té době jsem znala pouze báseň Havran, ale jak postupně objevuju další jeho díla, tato pozice se mi jen potvrzuje. I přes to, že jeho literární záběr je poněkud širší, mě si nejvíce získal svým hororovým psaním. Nyní jsem sáhla po novém, krásném vydání Pádu domu Usherů a dalších, celkem 27 povídek. Jak už to tak u povídek bývá, některé jsou lepší, než jiné. Výběr zde kombinuje více žánrů, než jen ty hororové. Najdeme zde humorné, satirické, ale třeba i dobrodružné. Některé mají typickou ponurou atmosféru, bývají melancholické, často již o lidech uprostřed úpadku. Jiné na sebe navazují, nebo mají podobný děj, jako ty předchozí. Já osobně jsem se příliš nenašla v těch, kde právě experimentuje s jinými žánry, jelikož já jej mám, jak jsem psala výše, spojeného s hororem, který píše mistrně. Pokud to máte jako já, můžete se řídit mým výběrem, kdy mojí pozornost nejvíce zaujaly ty temnější povídky. Jmenovitě se jedná o Pád domu Usherů, Dostaveníčko, V tísni, Muž, který se rozpadal, Rozhovor Eiróta s Charmionem, Stín - podobenství, Mlčení - bajka, Bon - Bon, William Wilson , Berenice a Morella. Tyto většinou spojuje jistá podobnost - za mě jsou nejpovedenější svojí atmosférou, depresivním dějem a postavami, které již zanevřely na život, či k tomu mají blízko. Povídky jsou první vydání z plánovaných tří a já jsem moc zvědavá, jaká díla Phobos zpracuje jako další. Věřím, že znovuvydání klasiků v novém kabátku bude ozdoba každé knihovny, jejíž majitel má i v dnešní době pro klasiky speciální místo. - spolupráce s Knihy Dobrovský

Je to klasika v krásné vizuální úpravě. Musím přiznat, že se to čte hůř než před lety (stejně jako Verneovky), ale za tu nostalgii to stojí ;-)

Naprostá paráda, tak dlouho jsem cekal