Průmysl lži - 4. rozšířené vydání

Od knihy jsem očekával profesionální a objektivní vhled do politického marketingu tzv. "za oponou". Namísto toho jsem od prvních stránek četl zaujatou, manipulativní a z novinářského hlediska velmi neprofesionální spisek, ze kterého prosakuje velmi špatná znalost prostředí politického marketingu a naprosto fatální nepochopení úlohy této profese, tedy že autorka byla pouze námezdní najatou silou, která za peníze nehodnotí "pro koho", ale "za kolik". Z jejího postoje je zřejmé, že v minulosti by snadno (a možná i ráda) byla v týmu Leni Riefenstahlové (kterou autorka ve své knize uvádí), potažmo v týmu Josefa Goebbelse. Jen se autorka minula s jejich dobou. Takto novinářsky (autorka o sobě uvádí, že je novinářkou) nevyvážené informace, jimiž jsou prodchnuty všechny texty knihy, by mohly být součástí přednášky žurnalistiky na FF UK s názvem "Jak nesmí vypadat novinářská práce". Kniha „Průmysl lži“ není objektivním sdělením o oboru, který vytváří sofistikované lži, jehož součástí byla autorka několik desetiletí. Chybí profesionální nadhled, objektivita a vyváženost tak, aby měl čtenář volbu souhlasu či nesouhlasu. Nesouhlas ale je v textu podprahově „vadný“, a tak čtenáře manipuluje pouze k souhlasnému postoji. Text je plný osočování bez důkazů, negativního nálepkování nesouhlasného postoje a tento fakt jen ilustruje, že autorka se není schopna oprostit od naučených technik manipulace a snaží se své čtenáře zahnat na jí určené názorové pozice. Na to ale v našich zeměpisných šířkách máme příliš historických, více či méně vzdálených zkušeností, než abychom se nechali tímto laciným trikem ošálit. Snad v jiné zemi, nebo možná mladí studenti to autorce uvěří, ale i studenti dospějí a snadno při dnešních možnostech informačních zdrojů zjistí ten bezbřehý klam cílící na první signální, kterým se nás autorka této knihy snaží ovlivňovat, nikoliv objektivně informovat. Již v předmluvě autorka uvádí: „Mám strach, že moje země ztratí svobodu a demokracii dřív, nežli si uvědomí, že byla napadena“. Ano, napadení strachem tak, jak jej autorka vyvolává v každé kapitole své knihy, aniž by opustila povrchní rovinu své nehluboké znalosti prostředí politického zákulisí. Tato neznalost je zcela evidentní a nic na tom nezměnil ani fakt, jak dlouhou dobu v tomto prostředí prožila. To, že vidí „absurdní chování svých sousedů na vesnici“, spočívající v obavě z přišedších cizinců je opět jen důkazem autorčina nepochopení obyvatel (a nejen na vesnici, ale proč ten despekt k vesnici a ta selekce, vesnice v sobě vždy nesla sílu zdravého úsudku, dokladem je úsloví „zdravý selský rozum“) této země. Naše historická zkušenost, dostatek sebevědomí a kritického myšlení velké většiny lidí nám umožňuje nezařadit se do stáda, kam nás právě průmysl lží směruje, a to za dlouholetého přispění autorky, která je součástí tohoto oboru, byť nutno podotknout nijak významnou či úspěšnou. Tedy navzdory obavám autorky si občané této země stále udržují zdravé názory v celé své šíři, mohou se o ně přít a nemusí se podřizovat lidem, jakými jsou „političtí marketéři“, kteří by nejraději seřadili voliče do jednoho šiku a samozřejmě do toho „svého“, jediného správného, za který obdrží svých třicet stříbrných, ať je to a od kohokoliv, jen když zaplatí (dosaďte si libovolně Hitler, Stalin, Hillary Clinton, Kim Čong-un či, M. Kalousek nebo V. Filip). Z knihy jsem se nedozvěděl o pozadí politického marketingu nic nového, co jsem se v knize dozvěděl je osobní názor autorky na obyvatele této země, s jakým despektem je hodnotí a jak si je jistá ve svých poučkách o manipulaci s davem. Nelze paušalizovat, a tak je nutné připustit, že částečně jsou autorčiny závěry opodstatněné, avšak současný stav země a společnosti ji usvědčuje z omylu, který není schopna ve své provozní slepotě marketéra vidět. I přes každodenní stěžování si na vše a všechny si lidé v této zemi užívají dosud nebývalá blahobyt a můžeme to relativizovat, ovšem na rozdíl od velké části Světa se zde více než 70 let neválčí, když otočíte kohoutkem u umyvadla, teče voda, což značná část Světa nezná, když zapnete spínač svítí světlo, historicky nejnižší nezaměstnanost, kdy zbyli již nezaměstnaní jen ti, kteří ani práci nehledají, nákupní košíky jsou plné, nabídka zboží nekonečná a stesky na nedostatky jsou naším národním rysem, „aby si snad někdo nemyslel, že jsem spokojen“. Můžeme si číst co nám libo, poslouchat hudbu, která se nám líbí, říkat co si myslíme a dělat co nám zákon nezakazuje. Bezpečí, svoboda a sebevědomí lidé, to vidím kolem se já. Krásná doba, a proto se zde nedaří politickým marketérům, jakými je i autorka této zbytné knihy. Rád bych alespoň doufal, že autorský honorář za svou knihu (alespoň tu část z mého nákupu) použije autorka v rámci své katarze k pozitivnímu pohledu na své spoluobčany a zaměří se na společensky prospěšnější činnost. Naše nádherná země by byla zase o něco krásnější.