Símka

Kraťoučké kapitoly psané čtivým jazykem jsem i přes nelehké téma doslova hltala a dá se přečíst prakticky na posezení. Život často není lehký a příběh tak, jak ho popisuje Lucie Hušková, pro mě byl uvěřitelný. Předpokládala jsem, že dám vysoké hodnocení, ale můj celkový dojem z knížky bohužel pokazily závěrečné kapitoly. I po dočtení mi zůstaly nezodpovězené otázky a nejsem si úplně jistá, že by to byl záměr. Poselství je jasné, i tak bych ale ocenila ještě pár kapitol navíc.

Tak Símku rozhodně doporučuji. Je to jedna z těch knih, která na vás zapůsobí a dostane se vám pod kůži. Sledovat, jak matka o svoji dceru nejeví od počátku zájem a jak je schválně na ni zlá a dělá ji naschvály, i když ona by pro ni obětovala vše, bylo smutný a upřímně mi z toho bylo těžko. Kniha je autorčinou prvotinou a já jen tleskám, jak moc se ji povedla. Tvorbu autorky budu určitě sledovat a jsem zvědavá na další její knihu, protože Símkou mě dostala.

Knížku jsme přečetla za jeden den, ale zůstane se mnou mnohem déle. Nedaří se mi začíst se do jiné, potřebuji tuto nejdřív vstřebat. Příběh pokřiveného vztahu matky a dcery-Símky a následně nutně poznamenaného vztahu Símky k sobě samé mě nutil přemýšlet o tom, jaká jsem já máma a jaká jsem dcera pro svou mámu. Myslela jsem i na autorku a její vztahy, i na vztahy svých kamarádek. Ačkoliv mi Símčin život nemůže být vzdálenější, celou dobu jsem jí fandila, ať vystoupí ze stínu své matky; její vlastní barvy ji sluší o tolik víc! Autorčin styl je jednoduchý a přímý, slova má jako střely. Rychlé. Přesně mířené. Zasáhnou. Pro mě kniha tohoto roku!

Jako bych z velké části četla svůj příběh. Moc hezká kniha.

Toxická matka, toxický vztah k dceři, který jí neustále ovlivňuje život a z toho pletence se nedokáže dostat ven. Tato kniha vás donutí se zamyslet nad tím, zda není lepší "nechtěné" dítě na svět radši nepřivádět.