Símka Audiokniha (Mp3)

Kraťoučké kapitoly psané čtivým jazykem jsem i přes nelehké téma doslova hltala a dá se přečíst prakticky na posezení. Život často není lehký a příběh tak, jak ho popisuje Lucie Hušková, pro mě byl uvěřitelný. Předpokládala jsem, že dám vysoké hodnocení, ale můj celkový dojem z knížky bohužel pokazily závěrečné kapitoly. I po dočtení mi zůstaly nezodpovězené otázky a nejsem si úplně jistá, že by to byl záměr. Poselství je jasné, i tak bych ale ocenila ještě pár kapitol navíc.

Tak Símku rozhodně doporučuji. Je to jedna z těch knih, která na vás zapůsobí a dostane se vám pod kůži. Sledovat, jak matka o svoji dceru nejeví od počátku zájem a jak je schválně na ni zlá a dělá ji naschvály, i když ona by pro ni obětovala vše, bylo smutný a upřímně mi z toho bylo těžko. Kniha je autorčinou prvotinou a já jen tleskám, jak moc se ji povedla. Tvorbu autorky budu určitě sledovat a jsem zvědavá na další její knihu, protože Símkou mě dostala.

Knížku jsme přečetla za jeden den, ale zůstane se mnou mnohem déle. Nedaří se mi začíst se do jiné, potřebuji tuto nejdřív vstřebat. Příběh pokřiveného vztahu matky a dcery-Símky a následně nutně poznamenaného vztahu Símky k sobě samé mě nutil přemýšlet o tom, jaká jsem já máma a jaká jsem dcera pro svou mámu. Myslela jsem i na autorku a její vztahy, i na vztahy svých kamarádek. Ačkoliv mi Símčin život nemůže být vzdálenější, celou dobu jsem jí fandila, ať vystoupí ze stínu své matky; její vlastní barvy ji sluší o tolik víc! Autorčin styl je jednoduchý a přímý, slova má jako střely. Rychlé. Přesně mířené. Zasáhnou. Pro mě kniha tohoto roku!

Knížku jsem přečetl jedním dechem. Smutné a občas mě to i naštvalo. Hodně silný příběh.

Knížku jsem četla ušima, její audioknižní verze se mi velmi líbila, respektive interpretka měla velmi příjemný hlas a ke knížce mi skvěle sedl. Co se týče obsahu samotné, tam jsem po dlouhé době velmi rozpolcená s názorem, neumím si jej ani sama utříbit ve vlastní hlavě. Na první dobrou mi knížka přišla jako další "verze" knížky Les v domě nebo Vrány, atp. Při dalším přemýšlení o knize mi to přišlo až naivní ze strany hlavní postavy Simony (=Símky), ale na druhou stranu mám pochopení a snažím se rozumět jak viděla svojí mámu, ale...Prostě nevím, i mé hodnocení je tedy průměr. S doporučením budu opatrná, pokud jste nic podobného zatím nečetli (což velmi pochybuju), tak určitě doporučit můžu, ale pokud máte načtené (a především české autorky), tak se nic nestane, když tuto knížku vynecháte, mrzí mě to, ale je to tak.