Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra E-kniha

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy." Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít.... Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda. Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher. Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám. Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje. I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén. Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala. Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie. Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐⭐/5

Světovka. Hráčské a vývojářské prostředí. Přátelé od dětství, kolegové, přátelé, nepřátelé a …? Život s postižením, deprese. Nečekaný zvrat, který mi zlomil srdce. Rovnou říkám, že nejsem hráč, nehrála jsem žádné hry na TV, PC nebo mobilu, ale vůbec mi to nebránilo v tom zamilovat si tuto knihu!!! Kniha je sice primárně o hráčství a vývojářství, ale autorka to všechno doprovází životními příběhy Sadie a Sama. Miluji, jak tito dva hlavní hrdinové byli opravdoví, dělali chyby, nebyli super lidé a doopravdy žili. Ne zas tak často se mi stane, že mám pocit, že hlavní postavy doopravdy znám, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi. Sadie a Sama ale znám a obdivuji. Seznamují se spolu už jako dvanáctileté děti v nemocnici, stanou se z nich nejlepší přátelé, poté se na dlouhou dobu odcizí a jejich cesty se znovu protnou až na vysoké škole. Opět se spolu spřátelí, ale zároveň se stanou i kolegy, kdy spolu začnou vyvíjet PC hru. Oba jsou velmi inteligentní a talentovaní. Jako producent a manažer se k nim přidá také Samův jediný kamarád Marx. Marx je nejhlavnější vedlejší postava knihy. Je důležitý pro příběh Sadie i Sama. Když PC hry začínaly, většinu úspěchů na nich posbírali muži, Sadie chce dokázat, že i ženy mohou být talentované vývojářky. Být nejlepší přátelé, kolegové a později obchodní partneři může být velmi náročné a komplikované. Přesně to Sadie i Sam velmi výrazně pocítí. To, co se stane v cca 3/4 knihy mi doopravdy zlomilo srdíčko! Naprosto jsem nevěřila. Kniha je neskutečně originální a já Vám ji moc, moc doporučuji.

“Co je to videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát.” čteno v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky “Za devatero kódy a devatero algoritmy”… najdeme zajímavý příběh, který ve vás zanechá spoustu pocitů. Musím se přiznat, že na začátku jsem nevěděla, jestli se mi kniha bude líbit a na konci jsem nebyla unešená tak, jak bych z nadšených ohlasů čekala. Ale ráda bych vám ji i tak doporučila a vysvětlila své vysoké hodnocení. Protože je to vlastně výborná kniha. Už jste někdy četli knihu z prostředí vývoje videoher? Já ne. Že vás ale videohry nebaví? Ja je taky nehraju, ale ty zajímavosti z toho světa byly tak dobře podané, že jsem si čtení vždy vychutnala. Za mě to není příběh na jedno odpoledne, styl psaní je zvláštní, občas těžkopádný a pomalý, ale pokud mu věnujete adekvátní čas, tak nebudete litovat. Když byly některé pasáže pro mě složité na čtení nebo málo záživné, tak v ten moment jsem knihu odložila a vrátila se k ni zase později. Tak jsem ke knize dokázala přistupovat s nadhledem a nestalo se, že bych se do čtení nutila. Sam, stejně jako Sadie a Marx, si dokážou získat vaši pozornost. Nebude to s nimi vždy jednoduché, ale tak skvěle propracované postavy jsem už dlouho nezažila. Jediná výtka by byla ta, že v určitém jejich životním období pro mě bylo těžké si uvědomit v jakém věku jsou, byli nějak neuchopitelní. Celkový vývoj těch postav je ale zřetelný. Hrozně se mi líbilo sledovat to přátelství a tu lásku jakou ti tři k sobě chovali. Ne vždy byli za jedno, dělali chyby a oddalovali se od sebe, ale dokázali si k sobě najít cestu zpět. Navíc se tady všichni střídají ve vyprávění, což vám na konci dá ucelený zážitek do kterého přispěli všichni svým pohledem na věc. Kniha je jako samotná počítačová hra, kde se postupně dostáváte jednotlivými levely života počítačových vývojářů. Jejich postupem do podvědomí lidí, jejich přešlapy a pády (nejen) v herním průmyslu. Tak běž hrát.

Čtivost: 9/10 Originalita: 10/10 Příběh: 10/10 Postavy: 10/10 Spicy: x CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10 Žádnou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Není to romantická kniha, ale přece je o lásce. Lásce ke kamarádům, lásce k rodině, lásce k sebe samému, lásce k videohrám, lásce k práci… Rozhodla jsem se knize dát 10/10, i když tam jsou části, které se mi nelíbily. Ale je to o životě a ten není jen o hezkých věcech, takže prostě tu desítku dát musím. Po jednom zvratu jsem chtěla knihou mrštit o stěnu a už se k ní nikdy nevrátit. Ale ne proto, že by byla špatná, ale proto, že mě to tak zabolelo a bála jsem se, že se tak skvělá kniha změní v jedno klišé. Nestalo se tak… Konec jsem proslzela a vím, že nad knihou budu chvíli ještě přemýšlet. Komplexnost a uvěřitelnost postav byla napsaná mistrně. Což však neznamená, že jsem se Sadie a Samem vždy souhlasila a souzněla. Někdy mě svým chováním fakt vytáčeli a párkrát mě mrzelo, jakým směrem se jejich vztah posouvá. V určitých částech bylo bolestné si číst o tom, jak málo stačí k rozvrácení kamarádství. Ale jakého kamaráda do života fakt chcete, tak je Marx… Víc k postavám není důvod psát, to si prostě musíte přečíst. Jediné, co bych malinko vytkla je délka, někdy té omáčky kolem bylo na mě moc. A tím se dostávám k psané formě. Chvíli mi trvalo se do příběhu dostat. Hodně se skáče z přítomnosti do minulosti, od jedné postavy k druhé, ale jako celek to vlastně dává hrozně smysl a jsem ráda, že to takto bylo napsané. Na druhou stranu věřím, že to nebude úplně pro každého. Ano, doporučuju tuto knihu! Nemyslím si, že je must-read, ale stejně ve mě zanechala něco, co se těžko popisuje… takže jo, přečtěte si ji!