Petra Burianová: Cesta z těsta

Zklamal jsem se v očekáváních a to silně; je to prostě v dobrém i zlém úplně obyčejná kuchařka-kompilát klasických věcí v klasickém provedení. Petru jsem jako asi všichni budoucí čtenáři sledoval v soutěži, kde jako všichni zúčastnění pekla invenčně, s nějakým vlastním vkladem a všechny moučníky se snažila ozvláštnit, dotáhnout a překvapit, dva tři soutěžní recepty jsem i s úspěchem zkusil. Od kuchařky jsem čekal totéž, tedy recepty nějak ozvláštněné, promyšlené, dotažené, vymyšlené s nasazením - asi jako když si koupíte kuchařku Ramseyho nebo Olivera: nejen, že vám vše samozřejmě vyjde a bude to dobré, ale bude to mít i nějaký autorský vklad, invenci, hravost a rukopis, zajímavé obměny na klasiku, zajímavé kombinace a suroviny, cokoliv nového. Bohužel tenhle přístup je v českých kuchařkách úplnou raritou, přetiskují se tu sto let ořechové bábovky a "ta pravá svíčková" a i Petra "servíruje" naprostou klasiku: zhruba 80 % receptů představují známé moučníky ve známém provedení, kde - pokud je neděláte poprvé - vás nepřekvapí doslova vůbec nic, devět z deseti receptů opakuje pět ingrediencí, jen jednou je tam kakako a podruhé skořice. Na jednu stranu to má nějakou vnitřní integritu s tím, kým Petra je: autentická "máma", která si libuje v tradičním a klasickém a doma peče dětem "plechy". Ovšem druhá věc je, proč o tomhle nutně psát kuchařku. Do toho je tu mezi až kýčovitým folklórem a celou tou "českou klasikou" třeba převzatý recept z Polska. Kniha je pro mě takovým pekařským ekvivalentem Romana Vaňka, tedy manuál, nikoliv autorský počin. Potěší asi někoho, kdo začíná péct a nebo rád peče rodině a dětem onen úplně klasický repertoár. Naopak pokud se chcete inspirovat a objevovat něco nového a překvapivého, nahlédnout za oponu a nejen míchat mouku s kakaem, bude vám spíš líto utracených peněz.