Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra

,,Co je videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. Žádná prohra není navždy." Jenže opravdový život žádné další zítra mít nemusí. To zjišťují naší hrdinové Sadie a Sam hned v dětství. Když se náhodou potkají v nemocnici propukne mezi nimi přátelství. Hrají spolu Super Maria, střílejí virtuální kachny a rozebírají nejrůznější věci, které jim pomáhají poprat se s nelehkým osudem. Přátelství je ale záhy přerušeno prvním nedorozuměním. Jejich cesty se na dlouhou dobu rozdělí. Když po několika letech uvidí Sam Sadie v metru, nedá mu to a zavolá na ni. Ona nejprve dělá, že ho nevidí, pak se ale otočí a hra může opět začít.... Když se mi kniha dostala do rukou byla jsem hodně nadšená, ale zároveň jsem se trochu bála. Videohry ve mně vyvolávají vzpomínky na dětství, ale číst o nich by mohla být i nuda. Moje obavy se ale rozplynuly po pár přečtených stránkách. Kniha není jen o videohrách, ale převážně o přátelství, rivalitě, slávě, štěstí, zradě, osobním i pracovním životě, úspěchu i tragédii. Zkrátka o běžném životě každého člověka. S malým rozdílem, a to tím, že tento je ozvláštněn tvorbou a propagací videoher. Milovala jsem Sadie, Sama i Marxe. Každého svým způsobem a každého jinak. Všechny postavy v knize byly popsány naprosto reálně, a já tak měla pocit, že je všechny znám. Střídala se i dynamika děje. Kde bylo potřeba, aby se táhl, tam se táhl jako žvýkačka namotaná na prstu. Místy naopak letěl jak namydlená střela. Tyhle změny nenechaly člověka chladným, naprosto ho vtáhly do děje. I slzy jsem několikrát ronila. V knize se objevuje vážně hodně emotivních scén. Dílo je to naprosto originální a úplně jiné, než cokoliv, co jsem doposud četla. A já miluji každé slovo, každou čárku, kterou autorka napsala. Většinu her, které kniha zmiňuje, znám. Takže pro mne hodně velká nostalgie. Obdivuji, že se autorka vyhnula obvyklým klišé, které jsem od začátku knihy čekala. Takhle je to nečekané a mnohem, mnohem lepší. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐⭐/5

V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky. Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.

Čtivost: 9/10 Originalita: 10/10 Příběh: 10/10 Postavy: 10/10 Spicy: x CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10 Žádnou takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Není to romantická kniha, ale přece je o lásce. Lásce ke kamarádům, lásce k rodině, lásce k sebe samému, lásce k videohrám, lásce k práci… Rozhodla jsem se knize dát 10/10, i když tam jsou části, které se mi nelíbily. Ale je to o životě a ten není jen o hezkých věcech, takže prostě tu desítku dát musím. Po jednom zvratu jsem chtěla knihou mrštit o stěnu a už se k ní nikdy nevrátit. Ale ne proto, že by byla špatná, ale proto, že mě to tak zabolelo a bála jsem se, že se tak skvělá kniha změní v jedno klišé. Nestalo se tak… Konec jsem proslzela a vím, že nad knihou budu chvíli ještě přemýšlet. Komplexnost a uvěřitelnost postav byla napsaná mistrně. Což však neznamená, že jsem se Sadie a Samem vždy souhlasila a souzněla. Někdy mě svým chováním fakt vytáčeli a párkrát mě mrzelo, jakým směrem se jejich vztah posouvá. V určitých částech bylo bolestné si číst o tom, jak málo stačí k rozvrácení kamarádství. Ale jakého kamaráda do života fakt chcete, tak je Marx… Víc k postavám není důvod psát, to si prostě musíte přečíst. Jediné, co bych malinko vytkla je délka, někdy té omáčky kolem bylo na mě moc. A tím se dostávám k psané formě. Chvíli mi trvalo se do příběhu dostat. Hodně se skáče z přítomnosti do minulosti, od jedné postavy k druhé, ale jako celek to vlastně dává hrozně smysl a jsem ráda, že to takto bylo napsané. Na druhou stranu věřím, že to nebude úplně pro každého. Ano, doporučuju tuto knihu! Nemyslím si, že je must-read, ale stejně ve mě zanechala něco, co se těžko popisuje… takže jo, přečtěte si ji!

Kniha, která slibovala hodně, ale mi osobně toho moc nenabídla. Na vydání jsem se těšila, ale po dočtení jsem dost rozpačitá. Příběh o přátelství, kreativitě a herním průmyslu měl určitý potenciál, ale za mě to zrovna tady moc nefungovalo. Velký naráz jsem zažila hned na začátku, když nám jsou představení hlavní hrdinové - Sam a Sadie. Ani jeden z nich mi absolutně nesedl, přišli mi jako hrozně ploché postavy a i když se to autorka snažila hrát na strunu soucitu, mě si ani jeden nezískal. Hrozně mi vadila ta jejich nulová komunikace, kterou se vlastně nedokázali naučit během celé knihy. Druhý problém jsem měla celkově s tím, jak je kniha napsaná. Vadily mi časové skoky, ve kterých jsem se špatně orientovala a nevěděla, v jakém čase se děj zrovna odehrává. Co bylo naopak skvělé a co je taky hlavní tahák knihy, pak pohled na herní průmysl. Tohle mě fakt bavilo od začátku do konce. Je to zase něco nového a přináší to úplně jiný náhled, jelikož my známé finální produkt, už nevidíme cestu k němu. Dost se tady řeší taky problematika kooperace u tvorby a nebo, podobně jako u Ali Hazelwood, ženy v netypickém odvětví. Jako další za mě knihu hrozně zachraňoval Marx. Místy mi přišlo, že ho autorka chtěla popsat jako idiota, ale pro mě to byl miláček. Byl upřímný a hrozně charismatický. Hodně se toho ve mně zlomilo během části NPC. Marx si ukradl celou knihu a pro mě byl rozhodně hlavní hrdina. Celkově jde pro mě o knihu, která nenadchne, ale některé asi ani úplně nezklame. Moje očekávání se nenaplnila, ale jedná se o velmi populární příběh, hlavně v zahraničí. Velké plus je náhled do zákulisí tvorby her, takže pokud lépe snesete styl vyprávění a hlavní postavy, určitě vám příběh může dát víc, než mi.

Knížku jsem získala díky spolupráci s Knihy Dobrovský za účelem recenze. Asi budu jedna z mála ale mě knížka vůbec nezaujala. Se čtením jsem se trápila několik týdnů, za mě bylo vše strašně moc zdlouhavé. Možná to bude i tím, že jsem se nikdy nepohybovala ve světě her. Vůbec nechci knížku hanit, vím že má u spousty čtenářu úspěch. Já jsem opravdu po dlouhé době narazila na knížku, která mi vůbec nesedla jak stylem psaní tak ani dějem.